Myslím, že loni se krásně zaokrouhlila doba, kdy začala kariéra Marianely a mě napadlo, že bych k tomu mohla napsat takové malé resumé. Ano, je pravda, že natáčení jejího prvního seriálu La calle de los sueños začalo už na konci roku 1999, ale v televizích běžel i v roce 2000, tak si nebudeme kazit pěkná čísla, že jo. 😀 Od této první role uběhlo už neuvěřitelných dvacet let (a je neuvěřitelné i to, že je to stále jediný nedostupný seriál na netu, i po takové době a možnostech internetu, kde se většinou nakonec aspoň částečně najde všechno) tak co vše se za tu dobu v její kariéře odehrálo?
Do roku 2020 se dočkala přesně dvaceti televizních rolí, kde počítám samozřejmě i ty menší a hostující. Hmmm dobře, kdybych to chtěla mít opravdu ťip ťop, tak se dočkala i třech divadelních rolí, což je skvělé vzhledem k tomu, že dlouho měla z hraní „naživo“ velkou hrůzu. Je to zase něco úplně jiného a je mi líto, že o tento zážitek všichni její fans mimo Kolumbii přijdou. Bylo by to jistě zajimavé!
Dvacet let je opravdu dlouhá doba a Nele se za tu dobu povedlo zahrát si pět velkých rolí, kdy byla protagonistkou se vším všudy. (V seriálu La calle de los sueños sice měla také jednu z hlavních rolí, ale v teen seriálu nebyla prota jako taková, když se podíváme na klasické telenovely.) Její nejvýraznější role byla jistě v novele La Traicionera, kde si zahrála velmi netradiční hlavní anti-hrdinku Renatu, která ve jméně pomsty byla schopna i nejedné vraždy. Musím říct, že to je podle mě její nejlepší role a ukázala se tam jako všestranná herečka, která zvládá být jak padouch, tak i zamilovaná hrdinka, která má své city i přes kupu démonů. Každopádně i jako María Eugenia v novele Nadie me dirá cómo quererte nebo Tania v Que el cielo me explique vzbudila velkou pozornost, jelikož ani tady se nejednalo o úplně klasické novely. Její poslední hlavní rolí byla Natalia v novele Dulce amor, pro mě bohužel ne až tak zajímavá novela, ale získala si nemalou pozornost například v afrických zemích. Pokud jde ale o netradiční role, ráda vzpomínám i na villanu Mercedes v novele Camaleona, kdy si zahrála rozmazlenou bohatou holku, která pálila za hlavním hrdinou.
Ne vždy ale musela být hlavní hrdinkou, aby zaujala tisíce lidí. Její roli Pandory v novele Mi gorda bella (Má tlustá Valentýna) zná snad každý a je to ta role, díky které jsem poznala Marianelu i já. Jelikož příběh zakulacené Valentýny se proslavil v podstatě po celém světě a dostal se tak do Česka i na Slovensko. Příběh Pandory a Jordiho je pro mě nezapomenutelný a nebudu lhát, když řeknu, že tenhle příběh mě přivedli na cesty fanouška i kreativce, které by mě před lety asi jen tak nenapadli. 😀 Nebyla to ale jediná role, která se dostala do našich televizních končin, protože jsme si mohli užít i její role v novelách Carissima, Estrambotica Anastacia a nebo v seriálu Los caballeros las prefieren brutas.
Je pravda, že od roku 2013 už nemá tak výrazné a známé role jako dříve, ale dostala se například k životopisnému seriálu El Comandante a nebo kriminálně zaměřeným zápletkám v seriálech Hilo de sangre azul nebo El final del paraíso. Jako hostující či epizodní postava se objevila v několika dalších.
V číslech máme ale i další zajímavý přelom, kdy prvních deset let byla ve Venezuele a získala přesně deset rolí, přičemž dalších deset let byla v Kolumbii a dočkala se také deseti rolí, i když ne vždy tak výrazných. Odchod z její rodné země nebyl jednoduchý, ale je skvělé, že se jí povedlo prosadit i v Kolumbii, kde už dlouhé roky žije.
Máme tu rok 2021 a netroufám si hádat, jestli se Mari v tomto nebo dalším roce dočká další průlomové role, vím ale jistě, že za tu dobu, co se herectví věnuje se dočkala nejedné a zapsala se do srdcí mnoha fanoušků, ať už si ji pamatují jako kteroukoliv její postavu. Uvidíme, jestli se v dalších letech spíše nezaměří na svou vysněnou a reálnou roli, na roli matky, kterou chce už dlouho být. Přeji ji štěstí, ať už to bude jakkoliv. 😉
